» Sociální revue

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) posiluje zůstavitelovu vůli při jeho rozhodování o majetku pro případ smrti. Zakládá možnost sepsat závěť s podmínkami, které však nesmí dědice a odkazovníky šikanovat a nesmí být ani v rozporu s dobrými mravy. Opět budou mít možnost dědit utajené děti, ale i milenky, kamarádi a přátelé.

Revoluční způsob dědění umožňuje závěť, která by měla být více preferována před děděním ze zákona. Naprosto se mění práva (ve smyslu podílu) na dědictví nepominutelných dědiců, tedy dětí zůstavitele. Nezletilým se musí dostat minimálně ¾ dědického podílu a zletilým se musí dostat minimálně ¹/₄ dědického podílu. O ostatním majetku může zůstavitel naprosto svobodně rozhodnout závětí, jak své blízké po své smrti podělí

Závěť je odvolatelný projev poslední vůle (dříve zvaný testament či kšaft), kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje svůj majetek, a to jedné či více osobám. Zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit, a to odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. Nová právní úprava umožňuje stanovit náhradníky, může vyjádřit i případný odkaz, což je dědický nástroj, kterým zůstavitel může někomu zanechat určitou konkrétní věc či určité právo.

Slova v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ale prokáže-li se, že si zůstavitel navykl spojovat některé pojmy s určitými výrazy jinak, může být k tomu přihlédnuto. Pořídil-li zůstavitel i jinou listinu, kterou zmiňuje v závěti, má i tato jiná listina stejné právní účinky, pokud splňuje náležitosti závěti. Nesplňuje-li je, pak obsah slouží pouze k vysvětlení zůstavitelovy vůle.

Je-li povoláno několik dědiců a podíly nejsou určeny, mají právo na pozůstalost rovným dílem. Pokud jsou určeny a pozůstalost není vyčerpána, mají právo na zbylou část pozůstalosti zákonní dědicové. Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení skupinu osob, má se za to, že dědici jsou ti, kteří do určené skupiny patřili v době zůstavitelovy smrti. Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení chudé či obdobně určenou skupinu osob, má se za to, že za dědice byla povolána obec, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště, která dědictví použije ve prospěch určené skupiny.

Zůstavitel může pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal, povolat této náhradníka či další náhradníky. Dědí vždy ten, který je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla.

Zdroj: zákon č. 89/2012 Sb.

Zpracovala: Lenka Žáčková