» Slovníček

V České republice je plně vymezeno vzájemné postavení, působení a konstituování moci zákonodárné, výkonné a soudní. Základní zásady stanovuje Ústava České republiky prostřednictvím  Ústavního zákonu č. 1/1993 Sb. ve  znění pozdějších předpisů, kterými  jsou zák.č. 347/97 SB., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb.. Výkon zákonodáné moci zabezpečuje parlament, volený ve všelidovém hlasování občanů České republiky starších 18 let, kteří volí poslance a senát. Parlament a senát společně  volí prezidenta republiky.

Výkon moci výkonné zabezpečuje vláda.

Prezident republiky pověřuje funkcí předsedy vlády zpravidla představitele nejsilnější strany dle volebních výsledků a ten sestavuje vládu. Prezident může jmenovat či pověřit i jiného představitele sestavením vlády. Předseda vlády navrhuje a jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Jmenovaná vláda musí do jednoho měsíce získat v parlamentu důvěru, tedy většinu.

Výkon moci výkonné na v nižších územně správních celcích realizují orgány územních (regionálních) celků s různými názvy – oblastní, departmentní, distriktní, župní a v součastných podmínkách České republiky krajské. Vyšší územně správní celky se dále člení na středně územní správní celky s místně nazývanými názvy gebiet a v České republice okres.

Struktura územně správních celků se v posledním období v České republice vyvíjela ve variantách kraj – okres obec, město. Po roce 1993 byly zrušeny kraje a regionální systém státní správy tvořil Okres - obec, město. V roce 2000 byl opět zaveden systém územní správy kraj – okres – obec, město a od roku  2003 byl zaveden dvoustupňový systém územní správy kraj – obec, město.

Opakované změny statutárního uspořádání regionální správy jsou  provázeny nejasnostmi a komplikacemi, které vyvolávají dále pochybnosti společnosti, o udržitelnosti nového uspořádání územní správy.