» Sociální revue

Zákoník práce skýtá  možnost pracovat  z domova,  avšak   zaměstnavatelé  dostatečně  nevyužívají  této zákonné   možnost. jednoznačně  je  toto  pravidlo  uplatnitelné  při  zaměstnávání  matek s  malými  dětmi a  také handicapovaných  zaměstnanců. Zákoník práce upřesňuje základní pojmy z oblasti práce z domova.

Práce z domova podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb.

Práce z domova - homeworking – zaměstnanec pracuje na jiném trvalém místě mimo pracoviště zaměstnavatele.

Práce na dálku - teleworking – výměna pokynů i výsledků práce probíhá prostřednictvím telekomunikačního kontaktu, i když zaměstnanec v téže době nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale v terénu. Tuto práci vykonávají zejména zaměstnanci, kteří zastupují firmu, popřípadě pracují u jednotlivých zákazníků mimo objekty zaměstnavatele. V tomto případě se nemusí jednat o klasickou práci z domova.

V rámci zákoníku práce je tato práce na jiném dohodnutém místě než na pracovišti zaměstnavatele definována jako „závislá práce“ v § 2 odst. 4.

"Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost."

Místem mimo pracoviště zaměstnavatele může být bydliště zaměstnance,  také jakékoliv jiné prostory, které  lze v průběhu trvání pracovního poměru měnit,  avšak  jen  písemným Dodatkem  pracovní  smlouvy. Zaměstnanec může uvést jedno či více míst, které zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne. Je nezbytné tato  místa písemně vymezit do pracovní smlouvy. Tato  možnost  není  výlučně  zajímavá  jen  pro  zaměstnance,  ale  i  pro  zaměstnance v případě,  kdy je  pracoviště  závadné či je pracoviště  v rekonstrukci.

Podobně je možné tuto právní úpravu využít i v případě intelektuálních a kreativních zaměstnanců, kteří potřebují  pro  svoji  pracovní  činnost  větší  časovou  volnost.

Sdílení pracovního místa je  další  možností,  která se  řídí zákoníkem  práce, kdy  je  využívána kombinace výkonu práce na pracovišti a současně i jiném místě. V tomto  případě pracuje více zaměstnanců na jednom pracovišti zaměstnavatele a míjejí se v průběhu pracovního týdne.

Pracovní doba je taktéž stanovena na 40 hodin týdně v případě  pracovního  úvazku 1,00,  může  však práci  vykonávat na zkrácený pracovní úvazek.  Zaměstnanec má  možnost si po  dohodě  se  zaměstnavatelem pracovní dobu rozvrhovat dle svého rozhodnutí.

Stanovení pracovních podmínek vymezuje  § 224 zákoníku práce. Povinností zaměstnavatele je vytvářet podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce. Pro tyto účely zaměstnavatel zajišťuje:

• zřízení a zlepšení zařízení pro zaměstnance (vzhled pracoviště či  domácí  kanceláře)

• vytváření podmínek pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců

• pracovní lékařskou péči

V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zákoník práce nepřipouští žádnou výjimku z povinností zaměstnavatele k zaměstnanci. Vzhledem k povaze práce na jiném místě než na pracovišti zaměstnavatele není objektivně možné, aby zaměstnavatel všechny uložené povinnosti beze zbytku plnil. Zaměstnavatel může  navštívit  místo,  kde  bude  zaměstnanec práci vykonávat, ale jen  se souhlasem  zaměstnance ke vstupu do těchto míst a k provedení potřebných úkonů nutných ke splnění povinnosti. Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. Tyto náklady nese  v plné  výši zaměstnavatel -  nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

Pracovním úrazem je úraz, který se zaměstnanci stal v okamžiku, kdy  vykonával pracovní povinnosti vyplývající z pracovního poměru a vztahuje se i na přípravu na vykonávání práce.

Negativní vymezení působnosti zákoníku práce (§317)  pro zaměstnance pracující mimo pracoviště zaměstnavatele. Zákoník práce obsahuje tyto body:

• Na zaměstnance se nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy. Pracovník si pracovní dobu rozvrhuje sám. Délka pracovní doby je max. 40 hodin týdně.
• Při osobních překážkách v práci nepřísluší  zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu, nestanoví-li prováděcí právní předpis jinak nebo jde-li o mzdu nebo plat podle § 192
• Zaměstnanci nepřísluší mzda či plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek.
• Zaměstnanec odpovídá za způsobenou škodu zaměstnavateli stejně, jako zaměstnanec v klasickém pracovním poměru. I kdyby mu s prací pomáhali například rodinní příslušníci, zodpovídá za způsobenou škodu zaměstnanec.

Pracovní smlouva pro práci z domova  (nebo kombinaci práce z domova a práce na pracovišti zaměstnavatele) by měla obsahovat následující  body:

• Určení místa nebo míst výkonu práce.
• Možnost kombinace výkonu práce na pracovišti zaměstnavatele a na jiném místě.
• Délka stanovené týdenní pracovní doby.
• Stanovení pracovních podmínek na místě, kde bude práce vykonávána.
• Definování vybavení pracovního zařízení, které  může být ve vlastnictví zaměstnance a v tomto případě by  měla  být jasně  vymezená náhrada za používání vlastního pracovního zařízení. Zařízení  může  být také   svěřeno  zaměstnavatelem. Vždy záleží na konkrétní dohodě se zaměstnancem, v jakém rozsahu budou podmínky naplněny. Je  také  možné sjednat finanční spoluúčast např. v případě zakoupení pracovního vybavení nebo nábytku.
• Náhrada nákladů zaměstnance za vytápění, osvětlení, telekomunikační poplatky, poplatky na energie využívané k pohonu pracovního zařízení, atd. Stanovení  ceny  se  řídí  dle platných  předpisů,  ale je  nutné  vymezit v  pracovní smlouvě - spoluúčast zaměstnance podle skutečné situace.
• Podmínky BOZP a možnost kontroly dodržování zásad BOZP ze strany zaměstnavatele.