» Aktuality

Řím 17. srpna (ČTK/La Stampa) - Jaký vliv bude mít zpomalení demografického růstu na budoucnost Evropy? Tuto otázku kladou už dlouho četné výzkumné ústavy v souvislosti s klesající porodností v mnoha zemích i s nižším přílivem imigrantů, kterých asi nebude dost k tomu, aby tento trend zvrátili.

Hlavně politici se obávají, že celek jako Evropa, kde žije sotva půl miliardy lidí, ztratí svůj globální význam tváří v tvář gigantům jako Čína nebo Indie, v nichž populace přesahuje miliardu, napsal italský deník La Stampa.
Počet obyvatel má nesporně svůj význam: prezident, který zastupuje miliardu lidí, má jinou váhu, než ten, kdo reprezentuje jednu malou zemi.
Početná populace také přispívá k růstu obchodu a spotřeby, přitahuje investice a tak podobně.
Je však zjevné, že počet obyvatel sám o sobě nestačí k tomu, aby se země stala politickou či ekonomickou mocností. Není to jen otázka množství, ale i kvality týkající se demografické, stejně jako ekonomické a sociální struktury země. Z tohoto hlediska nevzbuzuje hlavní znepokojení demografický pokles, ale postupné stárnutí obyvatelstva.
Velmoc Indie má nejen 1,180 miliardy obyvatel, ale 50 procent z nich je mladších 25 let a 65 procent je mladších 35 let. V Číně je průměrný věk 34 let. Pro srovnání: v Itálii je průměrný věk 43 let, v Německu 44 let a ve Francii, jedné z "nejmladších" zemí Evropy, 40 let.
Stárnutí evropské populace má nejen, jak se často a správně připomíná, těžké dopady na penzijní systémy a sociální výdaje. Má i značný dopad na produktivitu, na inovativní schopnosti a produkci země.
Mít mladší populaci znamená především mít aktivní pracovní sílu s čerstvým vzděláním a znalostmi. Pětadvacetiletý člověk má čerstvý akademický titul a umí používat nové technologie, zatímco osoba ve věku 45 nebo 50 let studovala před dvaceti lety a pravděpodobně to, co je dnes již překonáno. Typický mladý člověk pod 30 let pracuje více hodin za mzdu, která ještě nenarostla s odpracovanými léty. Tedy vyrábí více za nižší cenu, má více chuti se dál vzdělávat a učit a obecně systému pomáhá rozvíjet se, vyrábět a inovovat rychleji a za nižší cenu.
To platí zejména v dynamických ekonomikách, ve kterých převažují investice do vzdělání a práce. Vrátíme-li se například k Indii, má nejen obyvatelstvo z větší části mladé, ale tyto nové generace mají poměrně vysoké vzdělání a všichni mluví anglicky. Mají všechno před sebou. Jinak řečeno mají chuť růst, vzdělávat se, vstupovat do hry.
V Evropě, kde se střední třída rozrůstala před desetiletími a rodiny zde mívají stále častěji jedináčky, mají nové generace tendenci výrazněji si krýt záda a jsou méně ochotny vstupovat do soutěže. Navíc evropská mládež žije v dost pomalu rostoucí ekonomice, v níž jsou perspektivy hospodářského a společenského rozvoje poměrně skromné.
O těchto aspektech by Evropa měla přemýšlet.
Energie a možnosti růstu nových generací globálně ovlivňují budoucnost země, protože mladí jsou nejen klíčovým přínosem pro technologické inovace, ale také pro větší kulturní dynamiku. Velké globální trendy, nové hranice umění, vědy i masové kultury mohou s větší pravděpodobností vzejít od rebelujících mladých umělců, vědců a obecně od nových generací bažících po růstu více než od padesátníků či šedesátníků.
Demografickou otázku v Evropě je nepochybně třeba urychleně řešit. Dřív než budeme myslet na to, jak zvýšit počet evropských občanů v poněkud naivní naději, že zvýšením demografické váhy lze zachovat globální politický vliv, by se Evropa měla soustředit na vytváření přehlednější ekonomické a společenské reality, dynamické a přitažlivé pro mladé lidi z celého světa, s omezenější byrokracií a kapitálem i s více stimuly pro produktivní činnost, pro inovace a podnikavost. Zkrátka snažit se vytvořit ze starého kontinentu zemi pro mladé, která by zajišťovala ten sociální a kulturní vliv, kterého je zase zapotřebí pro skutečný vliv globální.

ČTK