» Sociální revue

       Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbaného dítěte (CAN- child abuse and neglect)     

       Zdravotní komise Rady Evropy  (1992)  uvádí,  že pod psychické týrání spadá  takový typ chování, který má  negativní dopad  na citový vývoj dítěte.

Za týrání se považuje i opomenutí osobní péče, k níž byl pachatel povinen, jestliže svěřená osoba nebyla vzhledem ke svému věku schopna sama se o sebe postarat - např. zanedbání hygieny dítěte s následkem těžkých opruzenin, neposkytování dostatečné a přiměřené stravy apod. Statistiky jsou  alarmující v neprospěch  dětí,  které  jsou  týrány. Nejhroznější  je  zjištění, že 80 % násilníků jsou biologičtí rodiče, spíše otcové, následují  otčímové, také  macechy a nezanedbatelně  se  na  týraní  podílejí i  jiní příbuzní. Česká republika podle průzkumů Mezinárodního výzkumného centra (IRC) je zařazena mezi státy s největším výskytem týraných dětí. Syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte trpí v současné době jedno až dvě procenta dětí.  Podle odborných odhadů je v České republice  týráno až čtyřicet procent  dětí. Policie České republiky registruje každým rokem  okolo 3 000 obětí této trestné činnosti. Na následky týrání umírá okolo padesáti  dětí ročně. Jak  je  možné, že nevidíme  včas utrpení týraných  dětí?  Názor,  že  je  nenápadné nebo  trvá  jen  krátce,  neobstojí ,  neboť v naprosté většině případů trvá po celé dětství, které neumí či není   schopno se  samo  dovolat pomoci. K týrání dochází často v rodinách a uzavřených  komunitách,  čehož je  výsledek vysoké latence.      

   Důvody  pozdního  zjištění

 Týrané děti v mnoha  případech nenavštěvují žádná kolektivní zařízení a  unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí jen  na všímavosti spolužáků, pedagogů a  sousedů,  což  není  dostačující pro  záchranu  zdraví  týraných  dětí. Pozdní oznámení skutečností na  příslušných  místech, často vede  k vážnému  poškození  zdraví a  bohužel  ne  výjimečně i s následkem  smrti.

 Mnoho  sousedů  tento  typ  oznámení  považuje  za  hrdinský  krok,  i  když  je  to  morální  povinnost každého  z nás. Společnost stále  ještě  nemá   zažito,  že týráním dětí je   i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a taktéž i  tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí -  nevhodnými přístupy a špatným rozhodováním v rámci  platné  legislativy i mimo ni).

Faktory  ovlivňující    typ  trestné  činnosti

• společenské  (úroveň společnosti, kultura, legislativa)
• rodinné (typ výchovy, sociálně-ekonomické poměry, vzdělanost, úplnost  rodiny
• individuální (osobnostní rysy členů rodiny, sexuální deviace, neurotické poruchy)

         Týrané děti

Týrané děti nejsou zpravidla schopny, díky  svému  věku  nebo  ze  strachu  z následků, upozornit na  jednání svých rodičů a přivolat si pomoc. Tyto  děti  bývají  na   svých  rodičích citově  závislé,  a  ty  starší  si  uvědomují,  že  jsou  na  ně  vázány  i  existenčně. V mnohých  případech  jejich  vypěstovaná  psychická  tolerance je  na  takové  hranici,  že  jednání  svých  rodičů považují  za normální, protože nemají  jiné  srovnání,  neboť jiné nezažily a vinu z toho důvodu hledají u sebe. Považují  se  za zlobivé a špatné děti, které si nic jiného nezaslouží,  protože  tato věta  jim  je trvale alibisticky vštěpována. Nedokáží si připustit, že jejich rodiče se  k nim  chovají bez  lásky  s notnou  dávkou  lhostejnosti.  Děti jsou neuvěřitelně tolerantní  vůči  svým  rodičům a  dokáží  překonávat neuvěřitelné  útrapy, aniž by si nějak  stěžovaly, daly to nějak najevo. Neumí vyhodnotit,  co  je  emočně  ploché a  nevyzrálé  jednání  rodičů,  které  je za  hranicí nejen morální, ale  i trestní. Završující  osudovou  chybou je i často  mylné  šetření  státními orgány, které podávají  zprávu, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah. Po  konstatování  tohoto  závěru  je věc odložena.

         Máme-li podezření,  že  je  dítě týrané, musíme  však  také  zvážit,  zda  se jedná o  výjimečný  stav či opakované  projevy,  abychom  rodině  jako  celku nezpůsobili neopodstatněné trauma.  Musíme  někdy  také  zvážit,  zda  si  dítě   účelově  nevymýšlí, zda   si  zranění  nezpůsobilo  samo,  protože  chce  své  rodiče  potrestat  třeba  za  nějaký  zákaz,  kterým jej  odmítá  akceptovat atd. Tímto  však  neříkám „nevšímejme si“,  ba  naopak sledujme a  třeba  se   s někým  i  poraďme,  než-li  provedeme  oznámení  na  příslušných  místech,  které  s sebou nese  nepříjemné  důsledky  především  v rovině  osobní.

Pochybujete-li,  ale přesto  máte vážné  podezření,  využijte  následující  nabídky  otázek: 

• Trápí Tě  něco?
• Ublížil Ti někdo?
• Mohu Ti  nějak  pomoci?

   Zjistíte-li v jakémkoli  kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání,  vidíte- li  zjevná  zranění, pozorujeme-li znaky týraného dítěte, jsme  povinni  zajistit lékařské vyšetření,  informovat policii a péči o dítě. Současná  legislativa  umožňuje i  prověření anonymního

Jaké  děti  jsou  nejčastěji  týrány

• děti kojeneckého a batolecího věku (vzhledem ke  zvýšené zranitelnosti  
• a naprosté bezbrannosti) často  se smrtelnými  následky
• děti zdravotně či mentálně postižené
• děti neklidné
• děti plačtivé

Znaky a typy  týraných  dětí

• zjevná zranění - tělesné týrání:  ve formě podlitin, otoků, jizev, zlomenin, vytrhaných vlasů a popálenin
• zranění, která  nejsou  na  I. pohled  zjevná: pohlavní zneužívání, psychické týrání
• pasivní týrání: zanedbávání, podávání návykových látek
• výrazové  projevy: nadměrná ustrašenost a lekavost, náhlé  i  dlouhodobé  projevy  smutku,   depresivní nálady, agresivita vůči okolí (i proti sobě samému), nevysvětlitelný  pláč
• poruchy chování: lhaní, zatajování špatných „zpráv“ (školní  výsledky, poznámky), krádeže
• ostatní  projevy: bývají často podvyživené, slabého vzrůstu, celkově špatně prospívající, s nezdravou barvou pleti, zanedbanou  hygienou  a v některých  případech i svým oblečením

Jací  lidé  (rodiče) týrají   děti často  se smrtelnými  následky:

• psychopatické osobnosti asociálního charakteru, často s kriminální minulostí
• závislostí rodiče na alkoholu, drogách či výherních automatech

    s průvodními  rysy- agresivity, nezdrženlivosti, emočně ploší

Náprava je téměř  nemožná a  jedinou záchranou je včasné odebrání dítěte a zajištění náhradní rodinné péče.

Jací  rodiče a jaké osoby  pečující o děti je  týrají 

• navenek spořádaní  osobnostně nevyzrálí,
• přetížení, stresovaní
• bez dostatečné empatie

Vůči  dětem používají nepřiměřených a surových trestů  i  za malé  prohřešky,  za  kázeňské přestupky, za  zhoršené  známky. Tito  rodiče,  byli často sami  v dětství  týrány a  bohužel  si  vytvořili patologický model rodičovského chování, který si přenesli  i  do  výchovy  svých  dětí. Náprava   je  možná, pokud je vytvořen citový vztah k dítěti.  Často však se  musí  jednat  pod  hrozbou trestního stíhání, čímž  je možné   je  lépe přimět ke změně výchovných postojů.

Nejčastější formy týrání

• surové bití rukama, pěstí, opaskem, prutem, gumovou hadicí a jinými předměty
• kopání
• mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů
• pálení cigaretou, popálení o rozpálená kamna či jiný spotřebič, opaření
• svazování, topení, dušení
• sexuální zneužívání = nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu (pohlavní dotýkání, styk)
• prudké třesení a házení s malým dítětem do postýlky či po místnosti
• odpírání stravy
• zneužívání, založené na dotycích a naslouchání obscénních hovorů, přihlížení exhibicionistickému či sexuálnímu chování
• slovní útoky, nadávky, ponižování, podrývání  sebedůvěry
• odmítání a zavrhování dítěte
• nerealistických cílů, nadměrná očekávání a příliš velká náročnost

             Odborné statistiky 

         Výzkumy  pracují  s osobami, údaji o fyzických osobách, které jsou chráněny zák.č.101/2000Sb o ochraně osobních údajů. Je třeba dbát toho, aby nebylo neoprávněně zasahováno do života těchto osob a proto pro jednotlivce (výzkumné pracovníky) i pro instituce plyne z tohoto zákona řada povinností. Policejní kriminální statistika (MVČR)  poskytuje informace o zjištěné (registrované) kriminalitě, známých pachatelích a to podle místa spáchání. Odborní statistikové  ministerstva spravedlnosti České republiky  zohledňují řadu objektivních i subjektivních faktorů  při sledování důvodů tohoto  typu  kriminality.  Nejčastěji  jsou  vykazovány  následující  důvody:

§  legislativní změny - kriminalizace tj. zpřísnění trestní represe, zavedení nových   

     skutkových podstat, které dříve trestné nebyly 

§  trendy v trestní politice (důraz kladený v daném období na postih jednotlivých druhů trestných činů

§  nevyhovující legislativa

§  destabilizace orgánů činných v trestním řízení (časté změny, nedůvěra občanů, územní reorganizace

§  nestabilita právního řádu - chaotické přijímání nových zákonů, nepřehlednost právního řádu

§  nízká ochota občanů oznamovat trestné činy (nedůvěra v policii a justici, strach z pomsty)

         Prevence

        Podmínkou účinné prevence  je měření počátečního stavu  a dosažených výsledků po skončení programu,  které  jsou  porovnány. Efektivita preventivních programů je  vykázána  i v případě, že zaznamenáme zlepšení preventivního chování občanů, zlepšení jejich sociálního chování (ochota ke vzájemné pomoci, sousedská soudržnost, postoje k policii, orgánům samosprávy apod.). Nižší výskyt trestné činnosti nemusí  vždy  nutně  vyjadřovat přímý efekt  prevence,  neboť   hodnoty vstupních  a  výstupních  statistik  nemusí registrovat  veškerou  kriminalitu. Může  znamenat,   benevolenci  kontroly ze strany policie a  ostatních zúčastněných  státních  orgánů.

Cesta k úspěšné prevenci

§  systematické získávání údajů o obětech trestných činů

§  zabývat se problematikou násilí v rodině

§  stálá pozornost orgánů činných v trestním řízení

§  angažovanost sociálních pracovníků obecních  i krajských úřadů

§  využívat rezortní programy prevence

§  podpora programů realizovaných samosprávnými orgány měst a obcí

§  podpora preventivních programů bezpečnostních složek

§  sledování a podpora kvalitních preventivních programů nevládních organizací