» Slovníček

Social Economy Europe (SEE)

Reprezentativní evropská instituce pro sociální ekonomiku (dříve  CEP-CMAF).

Sociálně odpovědný a sociálně orientovaný podnik

Podnik založený kapitálově k dosahování zisku na trzích, avšak vzdávající se části svého zisku ve prospěch budování sociálního kapitálu interně - ve prospěch vlastních zaměstnanců, či externě - ve prospěch svých klientů, širších komunit a území, včetně podnikové filantropie (standard odpovědná  firma).

Sociální podnikání

Jde o inovativní ekonomické aktivity ve společném zájmu spolčených občanů, směřujících nejen k osobním sociálně-společenským užitkům za  přítomnosti významných ekonomických rizik. Řeší samostatné podnikatelské aktivity a svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu. Rizika  nesou výlučně  ti, kdo inovace realizují. Je  zajišťováno ve  třech  bodech: podnikání, zaměstnanost a zplnomocnění znevýhodněných skupin (empowerment).
I.     Podnikání – sociální firmy kombinují tržní orientaci se sociálním posláním
II.    Zaměstnanost – sociální podniky jsou podpůrnými pracovišti, jejichž pracovní   

       prostředí poskytuje všem zaměstnancům podporu, příležitost a smysluplnou práci.
III.   Empowerment - Sociální podniky usilují o společenskou a ekonomickou integraci  

       znevýhodněných skupin jejich zaměstnáváním.

Právní  forma sociálních  podniků (zákonné podmínky pro jeho fungování v ČR nejsou prozatím definovány):

- občanské sdružení,
- obecně prospěšná společnost,
- s. r. o.,
- družstvo (autonomní asociace osob dobrovolně sdružených za účelem jejich společných   ekonomických, sociálních a kulturních potřeb a aspirací).

 

Sociální služba

Je  definována zákonem: činnost nebo soubor činností, jimiž se zajišťuje pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci. Rozsah a forma pomoci musí zachovávat lidskou důstojnost, musí působit na osoby aktivně a motivovat je k činnostem, které neprodlužují nebo nezhoršují jejich nepříznivou sociální situaci, a musí zabraňovat jejich sociálnímu vyloučení. Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti jejich života. Sociální služby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel. Mezi nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb jsou senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi, ale také ti lidé, kteří  žijí "na okraji" společnosti bez nutnosti  specifikace  proč. Obsah základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb stanoví prováděcí předpis.

Hlavním  cílem by  měla  být podpora rozvoje nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele. Vždy by    prostřednictvím  sociálních služeb mělo  být  usilováno o  návrat  uživatele do vlastního domácího prostředí a  v každém  případě je  nutné  usilovat o  zachování či  udržení původního životního stylu. Jednou  z možných  cest je  rozvíjení schopností uživatelů služeb a umožnit jim, pokud toho mohou být schopni, vést samostatný život v domácím  prostředí. V neposlední  řadě se  musí  aktivně  projevovat  úsilí o snížení sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem života uživatelů.

Sociální služby členíme do tří skupin:

pobytové - služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb

ambulantní - služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování.

terénní - jsou poskytovány osobě v jejím přirozeném sociálním prostředí.

Sociální  začleňování

Je  také  nazývána sociální integrací. Tento  proces, zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a umožňují jim žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný.

 

Sociální deviace

Je tvořena deformací sociálních hodnot, sociálních institucí, sociálních norem a sociálních vztahů. Subjekt sociální deviace je ten, kdo se deviantně chová nebo vykazuje deviantní charakteristiku. Jako objekt sociální deviace je možno označit to, na co je deviantní projev zaměřen. Objektem sociální deviace mohou být sociální objekty (například, jedinec, sociální skupina, etnická menšina, národ, společnost), fyzické objekty (například majetek), některé oblasti společenského života (například kultura, ekonomika, politika, životní prostředí), společenské hodnoty (například zdraví, spravedlnost, čest).

Obsah je možno pojímat jako fyzické, psychické nebo sociální charakteristiky či vzorce chování subjektů, které jsou považovány za deviantní ve vztahu k určité normě.

Cílem je dosažení nějakého cíle, uspokojení určité potřeby. Realizace deviantního chování vede k cíli rychleji než chování konformní, popřípadě konformním chováním k uspokojení potřeby dojít nemůže.

Důsledkem je dosažení či nedosažení určitého cíle, uspokojení či neuspokojení potřeby. Z hlediska okolí může dojít ke stigmatizaci nositele deviantního chování a aplikaci sociálních sankcí, nebo dojde k normalizaci sociálně deviantního chování.

Pojem zavedl Herbert  Spencer, který hledal nomotetickou paralelu mezi sociální a biologickou patologií.

Zdroj: Štablová, R.,KRIMINOLOGIE, Studijní texty

Sociální družstvo

Družstvo založené k širšímu sociálnímu prospěchu za  specifických  podmínek  a k danému  účelu.

Sociální exkluze

Slovní spojení bylo poprvé použito  v 70. letech ve Francii  pro specifickou situaci určitých skupin obyvatel žijících na okraji společnosti, kteří byli odříznuti od pracovních příležitostí a záchranné sítě státní sociální pomoci. Rozlišujeme tři možné pohledy na sociální vyloučení:

1. redistribuční - zdůrazňuje sociální vlivy, které tuto situaci způsobují (existující nerovnost ve společnosti) a zaměřuje se na osoby žijící v chudobě.
2. etický - zdůrazňuje kriminální chování a morální úpadek celých sociálních skupin, které se ocitly v sociálním vyloučení.
3. integrační - sociální vyloučení je chápáno jako totožné s vyloučením z trhu práce.

Sociální firma, sociální podnikatel

Sociálně odpovědný podnikatel k poskytování asistovaného zaměstnávání zdravotně  a jinak  handicapovaným  osobám.

Sociální kapitál

Souhrn vazeb a vztahů posilující pocity a projevy sounáležitosti a solidarity, které využívají pro naplňování svých záměrů osoby, organizace či komunity (pozn.: také  marginalizovaní). Snižuje obecně tlak na monetární a tržní řešení situací. Je považováno za významnou složku osobního či místního bohatství.

Sociální občanství

Vztah jedince a společnosti, kdy si jsou všichni rovni v právech a povinnostech.

Sociální podnik

Je článkem základní  sociální ekonomiky, založený na občanských iniciativách a jejich legitimním konsenzu o obecném prospěchu na  jedné  straně  a  na  druhé straně  se  musí  projevit inovativní ekonomické aktivity a nesení příslušných rizik  s jasnou právní zodpovědnost vůči státu a partnerům.

Koncept sociálního podniku a sociálního podnikání (social enterprise) je občanský ne-pro-profitní podnik,  kdy jeho záměr je v aktivním vztahu k veřejným politikám a programům, a může proto být spolufinancován z veřejných zdrojů a stává se tak nástrojem veřejných politik a zároveň zůstává zakořeněn ve třetím sektoru jako projev občanské iniciativy. Podnik  by  se měl samofinancovat v rámci svých  aktivit od  70 % vlastních nákladů z vlastních iniciativ včetně na trhu a rozdíl  do  100% by  měl  být pokryt dodatkovým kofinancováním ze strany  podporovatelů (stakeholders), kteří na sebe dobrovolně berou příslušná ekonomická rizika v rámci legitimace společného zájmu pro danou aktivitu a užitky z ní. Zkráceně řečeno: stakeholdeři se podílejí na  financování i na užitcích, také na majetku a rizicích svého podniku v rámci principu demokracie a samosprávnosti. Bývá  realizována bez ohledu na vlastní produkční aktivity, nejlépe při současném poskytování sociální služby.  Osoby a komunity jsou aktivně vtahovány do děje a vedeny k  zodpovědnosti prostřednictvím svého členství či specifické  spoluúčasti. (pole aktivit sociálních podniků x  směry vychýlení - mix povahy vazeb).  Vede k maximální zaměstnanosti a sociální soudržnosti při respektování variability zájmů a užitků občanů. “Podnik“ může mít dvě samostatné části, např. "sociálně terapeutickou dílnu" = dotovaná sociální službu pro klienty a "podnik" - např. provoz, který generuje zisk,  kde  pracují  klienti,  kteří  prošli sociální  terapií a ta může i přispívat na    sociálně terapeutickou dílnu sociálně terapeutickou dílnu (toto  je  jen  jeden  z možných  modelů).

Pracovní  doba a pracovní  činnosti jsou přizpůsobené potřebám zaměstnanců:
- možnost úpravy pracovní doby,
- možnost rehabilitace (spíše po pracovní době),
- více přestávek při náročných nebo jednotvárných pracovních činnostech,
- psychologické poradenství,
- zdravé a k zaměstnancům přátelské vybavení pracoviště,
- bezbariérové úpravy,
- zdravá strava,
- esteticky upravené okolí dílny,
- neformální zájem o problémy zaměstnanců.

Provoz sociálního podniku může být příjemcem dotací na podpůrnou činnost pro zaměstnance - provádění sociálně prospěšné činnosti za pomoci ekonomických nástrojů.

 

Sociální podnik typu WISE

(Work Integration Social Enterprise) - určený pro sociální integraci osob a komunit prostřednictvím integrace do trhu práce.

Sociální podpora

Je systém právních nároků občana při vzniku sociálních událostí, které jsou nárokové  v případě splnění zákonných podmínek. Dávky jsou financovány ze státního rozpočtu.

Sociální pojištění

Institucionalizovaný systém, kterým se občan sám – svou činností nebo někdo jiný za občana povinně zajišťuje pro případ pojistné (sociální) události. Zakotvuje příspěvkově definované, nárokové a peněžité dávky. Zákon stanoví osobní rozsah (kdo je pojištěn a kdo musí přispívat), věcný rozsah (spektrum sociálních událostí, které jsou jím kryty) a věcný obsah (forma sociální ochrany).
Je dáno zákonem (povinné), který také stanovuje způsob správy a (průběžného) financování – redistribuce v sociálním prostoru.

Sociální politika

Sociální politika je jednání státu a dalších složek státu (subjektů sociální politiky), které mají stanovený společný cíl, kterým je smysluplné a efektivní pozitivní ovlivňování životních podmínek lidí a skupin (komunit). Sociální politika je živý systémem, který reaguje na potřeby populace a možnosti státu. Státy se liší v přístupu k řešení sociální politiky, tedy v poskytované míře sociální podpory a mírou sociálnosti, rozsahem a způsoby svého sociálního chování.

Krebs (2010) uvádí: „širší pojetí sociální politiky“ je nezbytné pro tvorbu dlouhodobé koncepce sociální politiky, které na sociální politiku nahlíží jako systém provázaný se společenským okolím. V „užším slova smyslu“ je sociální politika vnímána jako soubor aktivit, nástrojů a opatření, jejichž smyslem je reakce na nepříznivé sociální události, jako je stáří, nemoc, invalidita či nezaměstnanost a chudoba. V praxi jde tedy o systém sociálních dávek, zdravotního a sociálního pojištění. Cílem sociální politiky je tedy vytváření vhodných a důstojných podmínek pro život všech občanů nebo alespoň jejich většině. Sociální politika patří mezi veřejné politiky, jejím předmětem jsou sociální témata.

Její povaha je vždy intervencionalistická - cesta státních zásahů se snahou zlepšit fungování (tržního) mechanismu. Uskutečňovaná sociální politika je v každé zemi výsledkem kombinace prvků z jednotlivých preferovaných modelů, kterými jsou reziduální, výkonový či korporativní a redistributivní. Nikdy nelze uplatnit výlučně jediný model.

Nejdůležitějším aktérem sociální politiky je stát a v rámci přenesené působnosti státu to jsou územně správní celky, tedy kraje a obce.  Nestátní aktéři jsou zaměstnavatelé, jejich svazy a odborové organizace.  Dalšími aktéry jsou místní komunity, NNO, církve, mezinárodní organizace (Evropská unie, UNICEF, ILO - Mezinárodní organizace práce).


Principy sociální politiky jsou:

Princip spravedlnosti
Princip solidarity
Princip subsidiarity
Princip participace


Způsoby a přístupy sociální politiky k jednotlivcům a skupinám

Aktivní sociální politika, také označována jako perspektivní, primárně se zaměřuje na prevenci vzniku sociálních problémů. Její opatření mají tedy preventivních charakter, jsou systémová, ale mohou mít i charakter intervenční ve smyslu zásahu, zákroku v prospěch konkrétní osoby či skupiny. Tento zásah je (z moci) úřední.  
Pasivní sociální politika, také označována jako retrospektivní, se primárně zaměřuje na řešení již ztotožněných (vzniklých) sociálních situací (problémů).


Faktor času v sociální politice z hlediska skupin objektů:

Čas minulý - např. zkoumání příjmů za „minulé období“

Čas přítomný - opatření, kterými se realizují (naplňují) sociální práva (právo na vzdělání, ochranu pracovního poměru) a opatření, která řeší aktuální sociální rozpory mezi společností a jednotlivci (delikvence mladistvých, imigrace). Svým charakterem přítomný čas naplňuje také Mimořádná okamžitá pomoc.  Je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanoví šest takových situací:

  1. Nejsou plněny podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek, ale v případě neposkytnutí pomoci osobě hrozí vážná újma na zdraví. Dávku lze poskytnout v částce, která doplní příjem osoby do výše existenčního minima (v případě nezaopatřeného dítěte do životního minima).
  2. Postižení vážnou mimořádnou událostí (živelní pohroma, větrná pohroma, ekologická havárie, požár apod.) Dávku lze poskytnout až do výše 15násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do výše 51 150 Kč.
  3. Nedostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení duplikátů osobních dokladů nebo v případě ztráty peněžních prostředků. Dávku lze poskytnout až do výše tohoto jednorázového výdaje.
  4. Nedostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby. Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do částky 34 100 Kč.
  5. Nedostatek prostředků k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně-právní ochranou dětí. Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do částky 34 100 Kč.
  6. Ohrožení sociálním vyloučením. Jde např. o situace osob vracejících se z vězení, z dětského domova a z pěstounské péče po dosažení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí. Dávku lze poskytnout až do výše 1000 Kč. V průběhu roku může být poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky životního minima jednotlivce, tj. maximálně částku 13 640 Kč.

Čas budoucí - stav, situace v jakém se se jednotlivec či skupina obyvatel bude nacházet díky zásahu sociální politiky (např. hodnotí, kam povede intervence, prevence, integrace).  Z hlediska jednotlivce jde též o (pohled) očekávání, že mu budou poskytnuty konkrétní garance či pomoc, když/až nastane konkrétní sociální situace.


Funkce sociální politiky státu

Ochranná funkce - řešení vzniklých konkrétních nepříznivých sociálních situací či odstranění jejich negativních dopadů.
Preventivní funkce - snaha předcházet rizikovým situacím.
Stimulační funkce - snaha podněcování k žádoucímu chování, které se dá také popsat jako stimulace k sociální odpovědnosti, jednání skupin a jednotlivců.
Přerozdělovací funkce – vyplývá z funkce státu. Realizuje se výběrem daní a jejich přerozdělováním ve formě dávek a všech typů důchodů. 
Homogenizační funkce - snaha o snižování společenské nerovnosti, což v praxi znamená: rovný přístup ke vzdělání, práci, zdravotní a sociální péči každému bez rozdílu.


Modely sociální politiky podle míry účasti státu:

Redistributivní - dominantní role státu. Dotýká se celé populace. Redistribuce může výrazně omezovat a někdy i rušit aktivity vybraných nestátních subjektů (Skandinávie, Holandsko).

Výkonový či korporativní  -  vychází z toho, že sociální potřeby mají být uspokojovány na základě pracovního výkonu a zásluh. Model je založen na kooperaci občanů a na aplikaci sociálního pojištění. Míra redistribuce je nižší a stát garantuje jen základní společensky uznávaná minima potřeb, tedy vytváří prostor pro působení nestátních subjektů (SRN, Rakousko, Francie).

Reziduální – model spoléhá na trh, jeho instituce a rodinu. Sociální politika nastupuje až v případech, kdy dotčené subjekty selžou. Poskytované dávky jsou minimální a jejich poskytování je vždy testováno příjmy. Role státu je do značné míry potlačena a jeho odpovědnost je jen minimální (USA, Japonsko, GB).

 

Krátce: Zahrnuje soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých subjektů sociální politiky o změnu či udržení a fungování svého nebo jiného sociálního systému. Plní řadu funkcí, které jsou členěny a působí komplexně na jedince či sociální skupiny a mají i jistý vliv na společnost jako celek. Výsledkem je činnost nebo změna systému. Projevuje se rozhodováním nebo činností, popřípadě i pasivitou.


Doplnění: ČSSR byla koncipována rovnostářsky jako univerzální - opírající se o výlučný monopol státu. Více stimulovala pasivitu - pasivní chování všech obyvatel.     

   

Zdroj: socialnirevue.cz, stránky MPSV, Wikipedie

Zpracovala: Lenka Žáčková (2013)

Sociální pomoc

Nastupuje (je aktivována), když jedinec není schopen vlastními silami zvládnout obtížnou životní situaci. Zahrnuje sociální služby, služby vhodně navazující na ně či je doplňují. Může to být konkrétní sluýba, může mít charakter hmotný (finanční pomoc) nebo materiální. 

Sociální selhávání

Společenský neúspěch ohrožující svého nositele, případně další osoby.

Nejužší anglosaské pojetí: kriminální chování, závislost na alkoholu, na nealkoholových drogách, hráčství, sebevražedné jednání, nezaměstnanost, předčasné ukončení povinného vzdělávání u dětí, těhotenství před dosažením hranice dospělosti.

Širší evropské pojetí zahrnuje navíc: život bez domova na ulicích, prostituci, příslušnost k sektám

Zdroj: Matoušek, O.: Slovník sociální práce, 2003

Sociální smír

Je to stav bez sociálního napětí, který je zajištěn fungováním systému, který zachycuje ty, kteří nejvíce trpí ekonomickými změnami. Tyto skutečnosti lze ovlivňovat aktivní politikou zaměstnanosti, rozvojem sociálního pojištění a stanovenou efektivní záchrannou (munimální) sociální sítí.

Sociální událost - situace

Je vymezením rizika v obecné rovině způsobené nezávisle na lidském jednání, které je společensky uznáno za závažné a vyžaduje společenskou ochranu, protože postižená osoba nebo rodina nejsou schopny jeho důsledky zvrátit či odvrátit.


Soft Loans

Zvýhodněné  úvěry - měkké  půjčky,  které  nejsou  úročeny nebo  je  jejich úroková sazba nižší než  náklad  zapůjčeného kapitálu.  Tento  druh  půjček nemá  nastavené  standardní   podmínky  ručení vyžadovaných  clearingovými bankami a  komerčními  věřiteli. Půjčovatelé  mají  možnost požádat o  odložení splátek.

Strana: 1 ... 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

Copyright © 2018 SPONTIS A-PRIORI
Programming FOLDINA.cz