» Tiskové zprávy

Minulý týden sněmovna neschválila zvýšení příspěvku zaměstnavatelům osob se zdravotním postižením, jako částečné kompenzace výrazného zvýšení minimálních mezd pro rok 2019. Přestože se na absolutní nezbytnosti této úpravy shodla v září vláda, zaměstnavatelé i odbory, a tento krok byl již v listopadu projednán ve výboru sněmovny, dali poslanci v chaosu svých jednání nakonec přednost údajně „právní čistotě postupu“.

Příspěvek k zajištění zaměstnanosti invalidů prý neschválili zejména proto, že šlo o přílepek k zákonu, přestože s jeho obsahem souhlasili. „Se zvýšením příspěvku věcně souhlasíme, ale nebyl přijat zejména proto, že šlo o kritizovanou formu přílepku k jinému zákonu“ nám řeklo několik poslanců.

“Viva Justitia, pereat mundus“ – „Budiž právo, i kdyby měl zhynout svět“, přesně to připomíná přístup sněmovny. Skutečností navíc je, že se jednalo o doprovodnou změnu zákona o zaměstnanosti k projednávanému návrhu. Z hlediska vzájemné vazby zákonů o přílepek v podstatě nešlo.

Jedinou cestou, jak nyní mohou poslanci věc napravit, je nechat shodnou úpravu příspěvku pro zaměstnavatele invalidů znovu načíst, ať již jako úpravu zákona nebo jako skutečný přílepek, a to co nejrychleji k některému jinému zákonu, aby zabránili hromadnému propouštění a zavírání pracovišť invalidů. Když jde o dobrou a potřebnou věc, musí mít zdravý rozum a společensky prospěšný obsah přednost před formou provedení.

Jen pro ilustraci: Od roku 2016 se postupně zvýšil nárok na mzdové náklady u zaměstnanců s invaliditou prvního a druhého stupně bez ohledu na jejich skutečný výkon a pracovní potenciál o více jak 100 %. Příspěvek zaměstnavatelům na krytí s tím spojené ztrátovosti ale pouze o 30 %. Pro vysvětlení – nejedná se o dávku, ale o podporu z a m ě s t n a v a t e l ů na náklady spojené s udržením a rozvojem pracovních míst zdravotně postižených osob. Skutečnost, že například slabozraký nebo mentálně postižený člověk nedosáhnou na výkonnost zdravého pracovníka, je snad každému jasná. Protože pomáháme invalidům s integrací do pracovního života, tedy k jejich plné rehabilitaci, musíme alespoň částečně pokrýt zaměstnavatelům rozdíl v jejich výkonnosti. Náklady státu na tento příspěvek jsou významně nižší, než by byly sociální dávky a příspěvky pro nepracující invalidy. Firmy, které jsou zaměstnavateli invalidů, nejsou v ČR nijak na trhu chráněny a jsou plně vystaveny konkurenčnímu prostředí. Ani na ministerstvu financí do nedávna někteří úředníci nevnímali, že se z uvedeného příspěvku do veřejných financí vrací zpět v podobě plně placených odvodů a daní hrazených zaměstnavatelem a invalidním zaměstnancem nejméně 60 % těchto prostředků.

Řada pracovních míst invalidů je ohrožena, hrozí propouštění, což může mít mimo jiné za následek také navýšení sociálních dávek a nákladů na častější využívání zdravotních služeb.

To přece nechce nikdo z nás a zejména ne poslanci. Je opravdu právní čistota postupu důležitější než podpora pracovní rehabilitace invalidů a jejich integrace do pracovního prostředí?

Tématem se trvale zabývá Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených České republiky: www.azzp.cz